Když jsme s bratrem byli kluci, naše boje jsme zakončovali (již nevím, zda dobrovolně, či donuceni rodiči) podáním ruky a pronesením slova „mír“. Patřilo však k věci, že jeden či druhý vzápětí dodal „až do příští války!“. Tato příští „válka“ mohla začít ihned, za hodinu, za několik dní, zkrátka kdykoliv. Mám pocit, že stejně skončila i poslední bitva v koalici. Je tedy na místě se podívat, kdo pro tuto chvíli vyhrál, kdo prohrál, či spíše, kdo získal a kdo ztratil.
Zcela jistě získala TOP 09. Celou dobu se tvářila, že se jí spor vlastně netýká, že oni jsou jediní „kdo nemají skandály“ a komu jde jen a pouze o prosazení reforem. Tuto komfortní pozici umožňovalo představitelům TOP 09 i vědomí, že pokud by přeci jen došlo k předčasným volbám, oni by si téměř jistě polepšili v počtu mandátů ve sněmovně, i když zřejmě při ztrátě účasti na vládě (vládě ČSSD).
K vítězům se mohou řadit i VV. Vít Bárta opustil vládu „sám a dobrovolně“ již na začátku krize. Navíc získal příslib, že se vrátí „po očištění“. Očištění fakticky znamená, až sedne prach či se rozvíří prach kauzy jiné, která kauzu ABL překryje. Radek John je pravděpodobně sám rád, že opustil jemu nepřátelské ministerstvo vnitra a dostal nemanažerskou pozici vicepremiéra boje pro boj s korupcí, kde může dále plamenně hovořit proti korupci, ale bez zodpovědnosti za řízení ministerstva a lidí na něm. Ministr Dobeš zůstal na svém postu. To že nedošlo k odvolání ministrů Vondry, Kalouska a Fuksy, jak VV požadovaly, to už nikoho nezajímá. Není ani možné říci, že by to byla prohra VV. Tento požadavek nebyl myšlen vážně, to jen zkušený vyjednavač Bárta ví, že do jednání je dobré vstupovat s extrémními požadavky, ze kterých je možné ustupovat, zejména pokud s extrémními požadavky přichází i druhá strana.Největším vítězstvím VV (a podmínkou pro ostatní vítězství v této krizi) bylo udržení jednoty poslaneckého klubu.
O kdo tedy ztratil? Na prvním místě Petr Nečas, který opět (jako v případě silných slov při odvolání policejního prezidenta a volbě nového) musel ze svých slov ustoupit. Je až s podivem, proč se do těchto siláckých prohlášení premiér pouští. Leccos možná vysvětluje, že je zpravidla pronáší po jednání grémia či výkonné rady ODS. Premiérovi samozřejmě nepomohlo ani vyjádření prezidenta, který označil postup Petra Nečase za „bezcenný a špatný“ a jeho návrhy na odvolání ministrů nepřijal.
Bezpochyby ztratila i ODS, která si musí „vydiskutovat“ roli Petra Tluchoře a dalších hráčů v pozadí. Ale hlavně zjistit, „kde se stala chyba“, že plán na vyšachování VV z vlády, při získání podpory alespoň sedmi přeběhlíků z VV, nevyšel. Od selhání tohoto scénáře už zákonitě ODS a Petr Nečas tahali za kratší provaz a museli nejvíce ustoupit. Předčasné volby by byly nejvíce zdrcující právě pro ODS. Neznamenaly by totiž pouze výrazně nižší počet poslanců, ale hlavně ohrožení stovek či spíše tisíců lidí, kteří z provázanosti politiků ODS se světem businessu žijí. (I v tomto bodě měly VV při vyjednávání jasně lepší pozici, jejich provázanost na business je díky jejich krátkému působení v politice ještě minimální, a mohly tak hrát vabank – buď jejich ministři zůstanou nebo budou předčasné volby.)
Také by se po předčasných volbách mohlo snadno stát, že ODS by již nadále nebyla nejsilnější pravicovou stranou… Při vědomí těchto rizik a tlaků se ustoupení od deabelizace vlády jeví určitě jako menší zlo.
Že mezi jednoznačně poražené patří poslanci Kočí, Škárka (a zřejmě i Huml), o tom nemá smysl příliš psát. A to bez ohledu, zda tuto hru hráli, či s nimi bylo pouze hráno jako s figurkami. Útěchou pro poslankyni Kočí může být alespoň to, že se stala předlohou divadelní hry. 🙂
Ve výčtu vítězů bych málem zapomněl na pana prezidenta. Asi proto, že skutečnost, že Václav Klaus neprohrává, už beru jako samozřejmost…
A co čekat od příští války? Klíčová bude opět role VV. Pokud se jejich poslanecký klub přeci jen nerozpadne, či VV neusoudí, že je pro ně výhodnější vyvolat předčasné volby, budeme opět svědky silných slov, ultimát.. a nakonec zoufalé dohody o pokračování koalice.